Bydlí v jedné ulici, ale...
Děkuji Estriel za beta-read.
[ Draco/Harry ~ PG-13 ]
Pan Mrázek
~By Dangerous, quotation by O5&Radeček, Pan Mrázek~
Taje mráz
A tma je v nás
Pan Mrázek hrne sníh
Schovám čepici
Kamna topící
Už vyhaslo i v nich
Ulice malého městečka někde ve střední Anglii jsou celé bílé a další a další sněhové vločky se stále pomalu snášejí k zemi. Není pozdě, ale zimní večery přicházejí brzy – vše obklopuje černočerná tma. Jen na hlavní ulici dopadá oranžové světlo pouličních lamp.
Ale nejen na hlavní ulici. Také na jednu osobu. Osobu, která v tuto dobu nemůže být se svými přáteli, protože chodníček k jejímu domu není už pod bílou přikrývkou vůbec vidět a ona ji musí odhrabat – to až se nazítří bude loučit se známými, aby mohli odejít. Co na tom, že napadne další…
Tak jako sirka čeká zapálení
Se cítím tak i já
Poplácám Mirka po rameni
Někdy i tak to začíná
A zhasíná
Tss, ušklíbne se blonďatý aristokrat, který osobu pozoruje ze svého bytu ve druhém patře starého anglického domu. On se nikdy nezmění.
Myslí to jízlivě, protože to tak bylo vždycky; proč by se něco mělo měnit? Když mu ale dojde význam oněch slov, nadějný plamínek náhle vzplane v jeho hrudi poblíž srdce. Svaly na obličeji se uvolní a on se zalíbením pozoruje pracující osobu.
Náhle se dveře u sousedního domu otevřou a do zimy venku vyběhne slečna s rozčepýřenými vlasy a rusovlasý mladý muž. Oba dva se smějí a zuřivě na postavu zachumlanou v silném kabátě gestikulují. Ta váhá, ale nakonec se přece jen vydá za dvojicí zpět do domu.
Sklenku dopiji
Venku psi vyjí
Mám dost, už půjdu spát
Kašlu na ceny
Už jsem ztracený
Třetím tahem dáš mi mat
Hlavní ulice zůstane opuštěná. Jako by se zastavil čas. Jen padající sníh dokazuje, že tomu tak není. Pozorovateli se ale srdce málem zastaví.
Odvrátí se od okna. Usadí se do pohodlného starobylého fotelu. Rozhlédne se kolem sebe.
Samé drahé a luxusní vybavení. Ale to je vše. Z jeho rtů sklouzne tichý vzdech.
Tak jako knížka na polici
Svůj příběh tajně ukrývá
Lidé už zavřeli dvířka na petlici
Nikdo z těch, kdo mi zazpívá
Už tu nezbývá
S námahou se zvedne ze svého křesla a přejde přes místnost k stříbrným svícnům stojícím na staré vykládané skříni. Chvíli jen tak kouká do plamenů, nechá se jimi ovládat, jejich podmanivými pohyby, a nechá svou mysl, ať se zatoulá, kam se jí zachce, kam má… nemá. Má nebo nemá? A záleží na tom?
Za pár minut se vrátí zpět do reality. Bezděčně pohlédne na okno, skrz něž je stále vidět jen pustá ulice. Má nutkání jít se ujistit, ale přemůže se. Místo toho sfoukne hořící svíce. Místnost se zahalí do husté tmy. Už žádná třepotající se světélka a tajemné stíny. Jen nepropustná temnota.
Tato skutečnost ještě zvýrazní to, jak sám žije, jak je vlastně osamělý…
Vím, jak prožít strach
Vím, jak proměnit se v prach
Křídla zlámaná
Moucha spoutaná
Co boj svádí s pavučinou
Náhle jej přepadne nenadálý pocit úzkosti. Nedokáže se přinutit dojít do své ložnice, a tak přejde zpět ke křeslu. Zapálí jednu jedinou svíci. Znovu si sedne.
V srdci cítí bolest. Ale je to sladká bolest, vždyť je kvůli němu…
Zavře oči a oddá se jen světu své fantazie. Všude je naprosté ticho…
Najednou ho však vyruší tiché vrznutí. Zná jej. Vždy, když se stoupne na druhý schod odshora, schod vrzne. Už jej ale dlouho neslyšel. Návštěvy nemá a doby, kdy schod ještě neuměl přecházet, jsou dávno pryč.
Otevře oči. U schodů se rýsuje silueta jakési postavy. Když vstoupí do mihotavého světla svíčky, mladý muž sedící v křesle zalape po dechu. Je to on.
Taje mráz
A tma je v nás
Už roztál i sníh
Přijdou plavčíci
Vozy kropicí
Pan Mrázek bude v nich
„Malfoyi,“ promluví osoba. „Draco…“ dodá již mírněji.
„Pottere. Co tu děláš?“ Chvíli je ticho. „Harry?“
„Ehm,“ znejistí zprvu černovlasý příchozí, ale poté se usměje: „Vrátil jsem se.“
Draco se chce také usmát, ale nepodaří se mu to.
„Co se děje?“ zeptá se Harry měkce. Draco trochu zaváhá.
„Já jen… Už je to dlouho…“ zakroutí hlavou a sklopí oči.
„Já vím.“ Harry ztěžka přejde k Dracovi a posadí se vedle něj.
Tak jako sirka čeká zapálení
Svůj oheň marně ukrývá
Už první pírka padaj na dláždění
Slunce mraky objímá
A zhasíná
Jakmile se jejich těla vzájemně dotknou, jako by dostali elektrickou ránu. Draco zvedne hlavu a jeho – v matném světle – temně šedé oči se vpijí do Harryho smaragdově zelených, odrážejících malý plamínek. Mají si toho tolik co říct!
Harry Draca pohladí po tváři a palcem přitom jemně setře po ní stékající slzu. Stále spojeni pohledem, Draco zvedne svoji ruku a dotkne se té Harryho. Nakonec se neudrží a silně Harryho obejme. Jako by to měla být poslední chvíle jeho života. Ale vždyť už je to tak dlouho!
Svíčka na stolečku opodál se divoce zatřepetá a zhasne – větříkem z pootevřeného okna. Vše znovu halí tma. Ale Draco již není sám. Ví to. A Harry to ví také.